Novinky

Petr Řeháček o kvalitě a kvalitářích

O možném i nemožném v kvalitě povídá jeden z nejznalejších odborníků v ČR, praktik, auditor, poradce i lektor Dr. Ing. Petr Řeháček, externí spolupracovník DTO CZ.

Rozhovor vedl Ing. Pavel Hercík, Ph.D., DTO CZ, 10. prosince 2018.

Pane doktore, pohybujete se ve světě kvality ve výrobních firmách už více než tři desítky let. Dokáže Vás ještě něco vůbec překvapit? Pokud ano, pak co a proč?

Pořád mě něco překvapuje. V poslední době je to hlavně to, že se některé firmy točí v bludném kruhu. Jsem totiž zvyklý, že když se dostaneme do nějakého bodu, tak se vždy snažíme zase posunout někam dále. Ale bohužel mám dojem, že se v některých firmách spíše vracejí zpět nebo přešlapují na místě. A to je nejkratší, ale jistá cesta k jejich zániku.

………………………..

Když se podíváme, jak se vše neustále zpřísňuje, do jaké míry je dle Vaší zkušenosti reálné všechno plnit?

V současné době se téměř každý snaží prosazovat své vlastní požadavky. Proto také říkáme, že se už nezaměřujeme jen na zákazníky, ale zaměřujeme se na všechny identifikovatelné zainteresované strany. A těmi jsou jak zákazníci, tak zaměstnanci, dodavatelé, konkurence, majitelé firem, média, bankovní instituce, legislativa, veřejnost, odboráři aj. Přitom někteří jsou zúčastnění a jiní jsou dotčení, a mohou mít jak pozitivní, tak i negativní vliv. A v současné době je těch požadavků už tolik, že se v nich orientovat vyžaduje obrovské úsilí.

………………………………..

Co poslední dobou dělá firmám z pohledu kvality největší starosti a co lidé nejčastěji řeší?

Jako systémový analytik a auditor vidím velmi často, že firmy v poslední době neustále řeší problémy v komunikaci (jak vertikální, tak horizontální), stanovení kompetencí, požadavky na kvalifikaci, motivaci, řízení rizik, stanovení priorit, vytíženost zdrojů apod.

…………………………………………

Co s tím, jak na to, odkud to uchopit?

To je jednoduchá otázka, ale odpověď je složitější. Dle mého názoru je důležitá výchova lidí a celoživotní vzdělávání. S tím souvisí znalosti jak z hard skills, tak soft skills.

Hard skills se dají naučit, ale „bolí to“, protože to vyžaduje většinou matematické znalosti, analytické myšlení atd. Soft skills představují umění asertivity, komunikace, motivace, vedení porad atd. Ale pro obě tyto oblasti mám jen jednu radu: trénink, trénink, trénink.

…………………………….

Je nějaká oblast kvality, o které lze tvrdit, že „jde sama“?

Za těch asi 30 let jsem se nesetkal, že by v kvalitě něco „šlo samo“ v pozitivním smyslu, pokud bychom se kvalitou nezabývali. A proč? Protože o kvalitu se musí pečovat. Kvalita neznamená jen plnění stanovených požadavků, ale kvalita je také založena na předpokládaných potřebách. S tím souvisí marketing, výzkum, benchmarking, řízení rizik atd.

.………………

Kvalitáři jsou často ve firmách mezi několika mlýnskými kameny. Z jedné strany zákazníci, z druhé strany technologické a technické možnosti ve výrobě, požadavky na lidi a mnoho dalšího. Co byste jim poradil, aby měli klidnější život?

Pokud vedení organizace nepochopí, že kvalita je založena na prevenci a že se nedělá až na výstupu z firmy, tak je to pro kvalitáře velmi obtížná situace. Přesto jim doporučuji na poradách přesvědčovat na základě příkladů a zkušeností. Já jsem před 25 roky poprvé uveřejnil tzv. 1. Řeháčkovu větu (LT+ZP=NS), která se stala populární pro mnohé firmy a platí dodnes. A proč? Protože když se spojí LIDOVÁ TVOŘIVOST a ZBOŽNÉ PŘÁNÍ, tak se to rovná NEŘÍZENÉ STŘELE. A při auditech se snažím identifikovat tyto „neřízené střely“, které nedodržují pracovní, měřící a technologické postupy. Já totiž chci jezdit v bezpečném autě, výtahu atd.

Bohužel se postavení kvalitáře za posledních zhruba 10 let velmi změnilo. Kvalitář byl vždy považován za pomyslný hromosvod, po kterém se svezly všechny problémy. V současné době mám ale spíše zkušenosti, že toto tvrzení už neplatí a kvalitář se stává „škodnou“ v organizaci, protože kvalitář neustále něco požaduje kontrolovat, nechce uvolnit dodávku k expedici atd. Začínám tímto nabývat přesvědčení, že se kvalitář jako profese stává „ohroženým druhem“ a bude čím dál obtížnější získávat kvalifikované lidi na tyto pozice.

 ……………………………………………….

Jste vyhledávaným a uznávaným lektorem, jaké je Vaše nejoblíbenější téma, které nejraději školíte a proč?

Vzhledem k tomu, že jsem v minulosti vystudoval elektrotechnickou fakultu, pak jsem studoval ekonomii a byznys, dělal jsem ředitele, zabýval se marketingem, projektováním atd., tak už pak nebylo daleko, abych se začal zabývat systémovým inženýrstvím, tzn. abych v praxi využíval zkušenosti z nástrojů a metod řízení a implementoval požadavky na systémy, procesy, projekty, programy projektů a portfolia projektů. A když se k tomu přidají požadavky na risk management, tak odpověď je pak velmi jednoduchá. Nejoblíbenější témata jsou projektové řízení, audity a analýza a řízení rizik.

………………………………………………………………………………..

Setkáváte se se ve firmách se spoustou pracovníků z kvality. Jaké jsou tři nejdůležitější vlastnosti, které potřebuje mít kvalitář, aby byl nejen úspěšný, ale i spokojený?

Protože kvalitář je vlastně (ne)smrtelný bojovník, tak nejdůležitějšími vlastnostmi kvalitáře jsou vytrvalost, snaha se neustále něco nového dozvědět a také bojovnost spojená s odvahou.

………………………………………………………………………………..

…a když těmito vlastnostmi zatím nedisponuji?

Pokud to nemají, tak se nic neděje, protože práce kvalitáře se s časem vyvíjí. Osobně jsem také začínal jako referent kvality a postupně jsem se stal vedoucím oddělení QA a postupně jsem stoupal výše a výše, až jsem se dostal na pozici ředitele pro kvalitu. Důležité je nevzdávat se, přijímat výzvy k řešení a neustále se vzdělávat. To je ta správná hybná síla každého kvalitáře.

………………………………………………………………………………..

Zabýváte se především kvalitou v automotive průmyslu a máte jistě přehled, kam kráčí svět. Co čeká kvalitáře třeba za pět let?

Ačkoli jsem reálný optimista, tak můj odhad bude pro některé velmi bolestný. Pokud si budeme chtít udržet alespoň stejnou životní úroveň jako dosud, tak nás to bude stát daleko více úsilí než doposud. Každá ekonomika se pohybuje ve vlnách, tzn. jednou jsme nahoře a pak zase nějakou dobu dole. Tyto makroekonomické změny se však nedají zastavit, ale dají se jen urychlit nebo částečně zpomalit. Proto produktivita firem nemůže růst do nekonečna. V současné době naše ekonomika navíc řeší nedostatek lidí.  Lidi se budou nahrazovat automatizací, robotizací apod. Ale k tomu budeme potřebovat zase lidi, ale tentokrát s daleko lepšími znalostmi pro vývoj, obsluhu, údržbu atd. A to bude vyžadovat další vzdělávací procesy, školící akce, nové lektory apod.

Rád bych připomněl některé mé zásady, o kterých jsem stále více a více přesvědčen, že se bez nich neobejdeme:

• Ani dobře, není dost dobře.
• Ani rychle, není dost rychle.
• Jednou je nikdy, ale dvakrát je zvyk.
• Co je horší – nekonečná hrůza nebo hrůzný konec?
• Nemusíte dělat vůbec nic, protože přežití není povinné!!!

Věřím, že se po přečtení těchto zásad mnozí zamyslí a začnou se zabývat, kde by mohli zdokonalit sebe sama.

………………………………………………………………………………..

Děkujeme za rozhovor a těším se zase někdy příště.