Novinky

Šumava stále nadchne

Bylo jaro a situace kolem covidu vypadala, že se bude uvolňovat. A tak jsme dumali v naší partě, kam letos na dovolenou. Všichni očkovaní nebo těsně před druhým očkováním, takže relativně v klidu a snad bez trablí. A tu jsem si vzpomněl, že jsme s ženou před 10 lety strávili 14 dní na Šumavě, a bylo to parádní. Podal jsem návrh: A co tak ŠUMAVA? Všichni nadšeně souhlasili. Bylo rozhodnuto. Žádná cizina – doma budeme!

Protože se skoro všichni v partě blížíme šedesátce, nastavili jsme pár jednoduchých pravidel: denně našlapat okolo 15 km. Ne více (to bychom druhý den mohli litovat), ne méně (ať nejsme za bačkory). A raději jsme ještě program uzpůsobili tak, když jeden den bude náročnější výšlap v kopcích, tak další den musí následovat něco „rovinatějšího“.

Týden na počátku srpna nám přál i s počasím, žádné tropy, ani mráz, jen sem tam malý deštík. Pohoda.  Jak mají Krkonoše svého Krakonoše, tak má Šumava Klostermanna. A tak jsme na výletech naráželi na Klostrmannovu lavičku, Klostermannovu stezku, Klostermannův most, chatu, vyhlídku aj. Proto se nikdo z rodiny ani známých nemohli divit, že jsme po dovolené předávali Klostermannovu pozornost (viz obr.).

Místní se sice nevyjadřovali ke kvalitě a chuti nijak nadšeně, ale to je jedno. Kdo byl kdy na Šumavě, samotný název piva stačí k nostalgickému rozjímání. Jednou to pivo ochutnám také. Letos jsem udělal chybu v propočtu dárků, a nezbyl žádný navíc.

V itineráři výletů nemohla chybět procházka Povydřím. Startovali jsme z Čeňkovy Pily, přezdívané též Čeňkárna. Těch se stejným nápadem naštěstí nebylo mnoho, proto tzv. efekt Václaváku se nekonal. Procházka skutečně nádherná. Pečlivě jsme studovali na stezce všechny naučné tabule a nestačili se divit, co dokázala řeka za miliony let. Cestou nelze minout pověstnou Turnerovu chatu. Vzpomínal jsem si, jak před těmi 10 lety měli v ohradě skutečnou vydru. Zdálo se mi to příhodné k Povydří. Teď je v ohradě jezevec. Taky nemusím rozumět všemu! Chtěl jsem si něco dát charakteristického pro Šumavu. Proto jídla z nabídky jinde v republice dostupná vypadla, a do finále postoupily borůvkové knedlíky a houbový tatarák. Doporučuji absolvovat návštěvu alespoň v páru, a prohlásit obé za vítěze k servírování. Špaček sem, Špaček tam, etiketa počká, a v půli degustace jsme provedli rošádu talířů. Ceny jsou krapet vyšší, asi covid, a určitě nelze stále vzpomínat, jaké to bylo před deseti lety.

Došli jsme až na Modravu, dnes tak populární kvůli krimi seriálu Policie Modrava. Seriál se sice točí v Srní a v Kašperských Horách, ale turisty to táhne sem. Vskutku vydařené malebné městečko. Hned na kraji nás vítal pivovar.

Nádherné stavení s velkou moderní terasou. Obsluha rychlá, místní pivo vydařené. Skvělé lákadlo, které je škoda minout. Také přibyla nová (nebo výrazně modernizovaná) budova s prodejnou hraček, bytových doplňků a suvenýrů. Vše ze dřeva. Konečně něco typického pro Šumavu, spojovanou již několik století se dřevem. A dárky pro vnučky byly zajištěné. Prodavač nás ujišťoval, že všechny použité barvy na hračkách jsou neškodné, že už je prodává dlouho. Věřil jsem.

V plánu byla i návštěva Tříjezerní slatě. Rovněž jeden z mimořádných zážitků. Bylo tam sice trochu více lidí, ale procházka dřevěným chodníkem po rašeliništi stále stojí zato. Ani nevím, proč se mi vybavila po přečtení informační cedule, že hloubka je 2 – 4 m, známá scéna s Janem Werichem v roli císaře, jak se topí. Ho zachránila babka, která mu „přičarovala“ dno. Koukám kolem sebe – babka nikde. Bezmezně věřím stavitelům dřevěného chodníku a čtu si po cestě názvy různých vyrostlých travin. Přistihuji se, jak věnuji nemalou pozornost dřevěné podlaze. Jsem už více pamatující, a v hlavě mi defiluje, kolik jsem viděl na své chatě zchátralého dřeva. A lakovaného. Barvou natřeného.

Šumava nezklamala. Vrátily se vzpomínky a přibylo mnoho nových vjemů. U nás je krásně!!!

ava